Řád templářských rytířů

 

Chudí rytíři Krista a Šalomounova chrámu, jak si oficiálně říkali, byl patrně jedním z nejmocnějších rytířských řádů. Stejně jako se dodnes vypráví o jeho moci, opakují se časem i různé záhady a legendy s ním spojené.

Vznik řádu

Jestliže se chceme dostat k počátku řádu, musíme si vybavit událost první křížové výpravy (1096-1099). Křesťanská církev je po několik let dehonestována, že je Jeruzalém v držení muslimů. Razantní krok udělal jako první papež Urban II., který roku 1095 vyhlašuje křížovou výpravu za cílem osvobození Svatého města. S jeho slovy „ Bůh to chce, Bůh si to žádá.“ sjednotil šlechtu, rytíře a prostý lid .

Konec křižácké výpravy končí šťastně pro církev – dobytím Jeruzaléma. Přesto je však zapotřebí bránit město a cesty do něj vedoucí před hrozbami, které se skrývají v okolním muslimském světě. To dalo mezi lety 1118-1119 vzniknout řádu templářů, kteří měli za úkol chránit Jeruzalém a poskytnout ochranu neozbrojeným poutníkům z přístavu Jaffa.  Řád začíná s devíti členy včetně zakladatele Huga de Paynes, jehož návrh na založení řádu král Balduin II. příjmá a přenechává jim v Jeruzalémě sídlo v mešitě Kubbat as-Sachrá stojící na místě bývalého Šalomounova chrámu, kde kázal i Ježíš. Dalších cca 10 let se tento řád stará především o opravu tohoto chrámu, jelikož kromě bravůrních válečníků byli i výtečnými staviteli.

Zpočátku se hlásí k řeholi sv. Augustýna, dokud jej papežský koncil v Troyes roku 1128 neuznal samostaným řádem a zároveň jim přiznává spoustu (v té době neslýchaných) privilegií. Zde se o rozmach řádů postaral do jisté míry i Bernard z Clairvaux, opat cisterciáckého kláštera, který následně sepsal řeholi řádu.  Není tedy divu, že v této době do řádu patří přes 300 rytířů, kteří velí asi třem tisícům ozbrojenců.

 

Rozmach řádu

Od roku 1128 řád čeká značný rozkvět a členům řádu se začíná říkat Templáři kvůli kostelům (Templům), které stavěli. Moci se jim dostalo ze dvou hlavních důvodu. První důvod je náboženský – templáři představovali bojovníky Svaté války,  jež byli ochotni položit život při obraně Jeruzaléma.

Druhým důvodem je důvod ekonomický, jelikož i přes znění oficiálního názvu byli Chudí rytíři Ježíše Krista a Šalomounova chrámu řád velmi zámožný, každý nový člen musel řádu odevzdat svůj majetek. Dále se těšili velké finanční podpory ze strany křesťanských panovníku, kteří se předbíhali v obdarovávání, aby vyjádřili svoji svatost. Přesto členové řádu žili velice skromě.

S takovýmto majetkem a současně díky privilegiím z papežského kouncilu z Troyes, mezi které patřilo nemuset platit daně a povolení brát úroky, navzdory tomu že to v té době bylo bráno za naprosto nekřesťanské, se chtě nechtě dostali do role jakýchsi lichvářů, kteří půjčovali i králům. A že v tom byly opravdu dobří, ba dokonce vyvinuli bankovní systém podobný tomu dnešnímu. Pokud jste například cestovali do Svaté země mohli, jste si za poměrně vysoký úrok uložit peníze například ve francouzském sídle templářů a v Jeruzalémě si v jiném sídle svou hotovost vybrat za pomocí směnky, jíž jste obdrželi po vkladu ve Francii.

 Konec řádu

Protože majetek Chudých rytířů byl větší než majetek všech panovníků v Evropě, mohl se řád snadno stát trnem v oku někomu, kdo by mohl usilovat o zničení řádu, ještě ke všemu když po prohrané druhé křížové výpravě popularita řádu klesá. Toho využil francouzský král Filip IV. Sličný, který měl u templářů nesmírné dluhy. V cestě mu stáli papež. Nejdříve Bonifác VIII., poté Benedikt XI, o němž se předpokládá, že byl otráven. Až papež Klement V., kterého si král sám dosadil by souhlasil s Filipovými požadavky, pokud by mu dal důvod. Ten se rozhodl, že mu ho za každou cenu dá.

Proto nechal v pátek 13. října 1307 (pozn. autora: odtud pochází teorie, že pátek třináctého je našťastným dnem, jak se onomu datu přezdívá) pozatýkat všechny templáře. Templáři byli pravěpodobně dopředu zpraveni o pro ně neblahém vývoji událostí, takže před útokem opustily některé lodě templářské flotily přístavy a po útoku na řád se přesunuly do portualských a skotských přístavů. Zmizela i valná část jejich pokladu. Všichni templáři včetně posledního velmistra Jacquese de Molay jsou zatčeni a výslýcháni pro podezření z hereze. Dokonce byli obviněni i z homosexuality, které byla v té době trestána jako sodomie. K tomuto obvinění využil král znaku templářů (dva jezdci na jednom koni).Po brutálním mučení většina členů řádu, včetně velmistra obvinění nuceně přiznává, aby se vyhnuli bolestem útrpného práva. Tajné rituály a obřady řádu této mystifikaci jen napomáhaly. Mimo inkvizici ale začali svoje přiznání ihned stahovat, což přimělo FIlipa IV. k dalšímu kroku – poslání členů před církevní soud, kde templáři svá přiznání opět popírali, což vedlo k rozsudku jejich smrti, jelikož toto král předpokládal a použil to jako důkaz, že propadli opět bludům a milosti nejsou hodni.  Tak byl řád roku 1312 rozpuštěn bulou  Vox in Excelso. Roku 1314 byl velmistr Jacques de Molay a s ním pět dalších představitelů templářů upálen na ostrově řeky Seiny. Většina pozůstalého majetku připadla církvi a králi Filipu IV. Sličnému.

K události upálení velmistra de Molaye se váže legenda, že velmistr na hranici povolal papeže Klementa V. a Filipa IV. do roka a do dne k Božímu soudu, který se nakonec skutečně dle jeho kletby konal.

 Templářské legendy

Mnoho legend se vypráví o řádu templářů a o pokladu, který zmizel těsně před Pátkem třináctého. Nejznámější je ta o Svatém grálu. Říká se, že když na počátku řádu templáři opravovali Šalamounův chrám, našli v jeho ruinách jakýsi velmi vzácný artefakt. Některé teorie mluví o kalichu, ze kterého pil Ježíš Kristus na poslední večeři, jiné o Arše úmluvy a některé o dokumentech dokazující existenci pokrevní line Krista a Máří Magdalény. Dvěma z nich se zde budu zabývat podrobněji. Většina historiků ale věří ve verzi o kalichu nebo o dokumentech.

Většina lodí zbylé templářské flotily dorazila do Skotska (údajně i s Grálem), kde spolupracovala s Robertem I. (Brucem). Důkazem je velké vítězství Skotů u Bannockburnu v roce 1314, kde prý anglický král Eduard II. po spatření skotské posily templářů doslova uprchl z bitvy. Spousta záhad ovšem koluje kolem bohatého skotského rodu Sinclairů (později St. Clairů), který byl s řádem silně spjat. William Sinclair nechal v roce1446 zbudovat Rosslynskou kapli, která v sobě nese templářskou a novozednářskou symboliku. Těm prý templáři přenechali svá tajemství.  A právě podní či v jednom z jejích pilířů (tvz. Učednický sloup) by se měl dle některých necházet legendární kalich nebo dokumenty o pokrevní linii Krista a Máří Magdaleny.  Dále se říká, že tento rod, konkrétně Henry Sinclair (dědeček Williama) stojí za prvním objevením Ameriky v roce 1395, což mělo proběhnout opět ve spolupráci s templáři. Potvrzení této teorie by mohlo spočívat právě na stěnách Rosslynské kaple, kde je možné vidět vyobrazení kukuřice a kaktusu, přestože vzniklo před rokem 1492, kdy Kryštof Kolumbus údajně Ameriku objevil. V blízkosti Bostonu byl dokonce objeven dva metry velký obraz středověkého rytíře vytesaný do skály. Rytíř je oděn v kroužkové zbroji a v jedné ruce svírá meč, ve druhé štít. Zatímco symbolika meče je jasná – zlomený meč totožný s meči 14. století je symbolem smrti v boji, na štítu lze vidět loď putující směrem na západ. Na tomto základě i na základě některých písemných zpráv patří tento „náhrobek“ rytíři jménem James Gunn, kterýse svým bratrancem, Henrym Sinclairem, putoval do Ameriky, ale za neznámých okolností zde zemřel.

Některé teorie spojuje posádku samotného Kolumba s nástupnickým portugalským řádem templářů, na jehož lodi Santa Maria prý byly vyvěšeny vlajky s templářským křížem.

Podivuhodné zajímavosti

Templáři nad vchody budov, které postavily psali iniciály MM. Věděli snad o existenci pokrevní linie Ježíše a Máří? A co podezřelý název lodi Kryštofa Kolumba – Santa Maria (Svatá Marie)?

Objevili jste snad sami něco pozoruhodného, co se Templářů týče? Sdílejte prosím své poznatky v komentářích.